Melodia Art
MELODIA ARTHISTORIE
2003
Večer, na který se jen tak nezapomene
V rámci V. Svatováclavského setkání pořádaného Státním okresním archivem v Jeseníku, Vlastivědným muzeem Jesenicka, obcí Bílá Voda a Českou křesťanskou akademií proběhl ve středu 28. 9. 2005 v jesenické Kapli slavnostní večer ke Dni české státnosti. Organizátoři a umělecká agentura Jarmily Pohlové veřejnosti předložili lahůdku na zlatém podnosu - umělecký přednes legendy o svatém Václavu v podání člena činohry Národního divadla Radovana Lukavského.Kaple vyzdobená pracemi žáků výtvarné školy Hany Jurkové byla zaplněna do posledního místečka už několik minut před zahájením. Mezi obecenstvem seděli i čestní občané Jeseníku - pražský spisovatel Miloš Kočka a čestný předseda Moravskoslezského sudetského horského spolku Herbert Reinelt se svou manželkou Hertou ze švábského Kirchheimu pod horou Teck. Moderátorka a dramaturgyně večera Jarmila Pohlová uvedla na pódium mladé umělce - pěvce Lucii Slepánkovou, Tomáše Krále a klavíristy Ladislava Doležela a Richarda Pohla, studenty pražské a brněnské akademie. Pohlová prokázala, že má v těchto záležitostech vybraný cit a šťastnou ruku. Všichni jmenovaní předvedli výkony, které si vysloužily hlasité ocenění obecenstva. To se týká zejména Ladislava Doležela, po jehož interpretaci Chopinovy Balady f moll vybuchl doslova aplaus.
Po přestávce vystoupila hvězda večera – šestaosmdesátiletý filmový a divadelní herec, profesor divadelní akademie a mistr recitace Radovan Lukavský, jenž, jak sdělila moderátorka, navštívil Jeseník poprvé v životě. Při jeho přednesu legendy o svatém Václavu osazenstvo Kaple zkamenělo, neboť takový výkon zdejší končiny zas tak často neslýchají. K recitaci přidal Mistr i osobní vzpomínku na dobu totality, kdy se komunistickým kulturním bachařům nelíbilo Lukavského provedení postavy knížete Václava v divadelní hře. Podle rudých pseudoznalců historie Václav přece byl náboženský fanatik, zaprodanec národa, neboť jej vydával na milost a nemilost Sasům, nikoliv hrdý, rozumný a bohabojný vládce svého lidu, jak českého knížete prezentoval Lukavský. Zaplněná Kaple povstala a Radovan Lukavský s noblesou přijal poděkování, které se samozřejmě vztahovalo i na jeho mladé kolegy, což pražský herecký mýtus dal zřetelně najevo.
Uzavřeme s tím, že středeční večer v Kapli organizátorům stoprocentně klapl a mohou s ním být navýsost spokojeni. Kdyby v tomto kraji všechno vycházelo jako popsaných devadesát minut, museli bychom Jesenicko přejmenovat na Eldorádo.
(TaK
« zpět
